SCHOVAT
»
S
I
D
E
B
A
R
«
Pedagogické principy metody Montessori

Hlavní pedagogické principy Marie Montessori

1. Dítě je tvůrcem sebe sama
Dítě samo má rozhodující vliv na svůj vývoj. Svým „naprogramováním“ a vlastní aktivitou se podílí největší měrou na utváření sebe sama. Ačkoliv se vyvíji v kontaktu s prostředím, z něhož čerpá podněty, ovlivňují ho lidé v blízkém okolí, přesto pouze ono samo určuje, které podněty, jakým způsobem a kdy ovlivní jeho jednání.
2. „Pomoz mi, abych to dokázal sám.“
Tato prosba, s níž se malé dítě obrátilo k Marii Montessori, se stala hlavním krédem její pedagogiky. Není úkolem dospělých znesvobodnit dítě, ani odstraňovat mu z cesty překážky, nebo jím dokonce manipulovat, ale udělat vše pro to, aby vlastními silami a svým tempem získávalo nové vědomosti a dovednosti a postupně vrůstalo do světa, který ho obklopuje.
3. Ruka je nástrojem ducha
Práce rukou je základem pro pochopení věcí a jevů, pro rozvoj myšlení a řeči. V průběhu každého učení se musejí spojovat tělesné a duševní aktivity. Při osvojování nového učiva, při získávání nových poznatků je třeba vycházet od konkrétního poznání a manipulace s věcmi.
4. Respektování senzitivních (citlivých) období
Senzitivní fáze označují dobu, v níž je dítě obzvláště citlivé a jakoby „připravené“ pro získávání určitých schopností a dovedností. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Člověk se nikdy jisté věci tak jednoduše nenaučí, jako v odpovídající senzitivní fázi.
5. Svobodná volba práce
Dítě se samo rozhoduje, co bude dělat, s kým bude pracovat a jak dlouho bude pracovat. Úkolem pedagoga je příprava optimálního prostředí a pomůcek.
Volba je instinktivní záležitostí a vede dítě k výběru činnosti, která podporuje jeho vývoj. Svobodná volba se v konečném důsledku projeví jako samostatný, soběstačný, nezávislý, sebeovládající činný projev jedince v určitých hranicích. Svobodné rozhodování dětí podle vlastních preferencí umožňuje pozorovat jejich duševní a vývojové potřeby.
Dítě by mělo mít možnost volit si: místo v prostoru, pracovní činnost, rozhdnout se, zda bude pracovat samo, s kamarádem nebo ve skupině, volbu vyjádření pocitu, podělení se o zážitky a získané zkušenosti.
Dospělý dává dítěti možnost svobodné volby ve výběru činností, ale současně preferuje a pomáhá vybírat činnost pro dítě, které se nedokáže samo rozhodnout. Dává svobodu dítěti tam, kde je schopné převzít  zodpovědnost.
Zasahuje v případě, kdy se dítě nudí, nedokáže si vybrat činnost nebo kde jsou porušována pravidla. Dále učitel podporuje a pomáhá dětem, které pomoc potřebují. Snaží se postupně doprovodit dítě do stádia vlastní odpovědnosti.
6. Připravené prostředí
Pracovní místo, pomůcky a předměty ke konkrétní práci je třeba uspořádat tak, aby umožňovaly osvojení nových poznatků samostatně a bez vnější pomoci. Je-li získání dovedností rozloženo na malé kroky, které dítě zvládne samo a může je provádět bez pomoci dospělého, pak nepotřebuje dlouhý výklad, ale je schopné skrze svou vlastní kreativitu dojít k cíli.
7. Polarizace pozornosti
Polarizace pozornosti je základem učení. Pokud je dítě zaujato činností, nemá být  vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.
Pro zdravý růst dítěte je nutná možnost zakoušet koncentraci, opakovaně vykonávat činnost, kterou si samo zvolí. Když může být dítě v činném kontaktu s věcí, dosahuje vnitřního uspokojení v podmínkách, které musí vytvořit dospělý. Čím pečlivěji a podrobněji je nějaké cvičení ukázáno, tím se snáz stane předmětem opakování. Zaujme-li dítě nějaká činnost k opakování, znamená to, že se jeho volba shoduje s jeho psychickou vývojovou potřebou. Opakovanou činností si dítě upevňuje dovednosti.
Podmínky umožňující koncentraci podle Marie Montessori:
1. Sledování senzitivních fází.
2. Nabídka vhodných materiálů a programů, které odpovídají nastu-
pující senzitivitě a rozvíjejí ji.
3. Práce vychovatele, která spočívá v přípravě prostředí a změně
sebe samého.
4. Svoboda dítěte a podpora jeho iniciativy, pohybu a volby
činnosti.
8. Práce s chybou
Děti nejsou za chyby záporně hodnoceni, ale chyba jim má být ukazatelem toho, co ještě je třeba procvičit či zopakovat.
Chyba je chápána  jako běžný, přirozený projev v procesu učení, jako užitečná součást řešení problémů a jako bohatý zdroj nových poznatků.
Vychovatel  by neměl používat negativní hodnocení,  ale  například nabídnout dítěti znovu tentýž materiál, aby mělo možnost si samo všimnout svých chyb a opravit je.
Materiály a pomůcky jsou připraveny tak, aby si dítě vždy samo mohlo zkontrolovat správnost řešení, najít a opravit chybu – vlastní chyby  tak napomáhají v dalším učení.
Různé formy kontroly chyb:
1.       Mechanická kontrola chyb pomocí smyslového materiálu.
2.       Kontrola chyby pomocí zdokonalené činnosti opakujícím cvičením.
3.       Kontrola chyb porovnáním vlastní práce s předlohami.
Jaký druh opravy chyby je zvolen, závisí na dítěti, na materiálu, na druhu cvičení a na celkové situaci ve skupině.
9. Celostní učení
Člověk je jednotou tělesného a duševního. Od ostatních živých tvorů se liší duševním životem. V něm spočívá kořen svobody, vnitřní aktivity, spontánnosti i možnosti samostatného a svobodného jednání. Duševní život znamená chtění, cítění, myšlení, jednání. Vzájemné působení tělesné a duševní aktivity se musí promítat i do procesu učení.



SCHOVAT
»
S
I
D
E
B
A
R
«
»  Optimalizace pro FF.   »  S tvorbou webu pomohl: Ceskytext.cz   »  Web podporuje: Kutilka.cz
»  Platforma: WordPress   »  Design: Ahren Ahimsa
© Centrum Pomněnka